Chtěli bychom Vám představit program Dělnické strany sociální spravedlnosti zaměřený na informační technologie. Zde přiblížíme celkovou filozofii, jejíž rozvinutí do konkrétních kroků naleznete v dalších příspěvcích. Cílem tohoto programu je řešit ty aspekty užíváních informačních technologií, které nejsou čistě technologické a vyžadují politické nebo regulatorní opatření a zároveň se bránit regulacím, které na naši svobodu útočí.
Zásada číslo jedna.
V problematice (informačních nejen) technologií a jejich strategických komponent je z politického hlediska klíčová problematika jejich kontroly v nejširším slova smyslu. Tedy disponování licencemi a rozhodnutí o budoucí podobě produktů a všechna rozhodnutí týkající se dané technologie, nikoliv pouhé rozhodování o cenách a dílčích podmínkách licence (např. omezení licence na 5 let). Problematika kontroly se týká jak klasických komerčních produktů, které jsou výhradním vlastnictvím konkrétní organizace, tak i u děl s otevřeným zdrojovým kódem pod svobodnými licencemi. I zde je třeba řešit, kdo produkt kontroluje. Zpravidla je to někdo, kdo sponzoruje klíčové vývojáře, i když zde kontrola není natolik pevná a jasná. Pro Českou společnost je žádoucí, aby existovala systematická politika, která umožní státu takové autory a vývojáře vychovávat podporovat a tím si získávat vůči světu výhodnou pozici a zároveň produkovat kvalitní kulturní dědictví a ještě snížit závislost (potažmo uspořit) na dovozu komerčních produktů.
Zásada číslo dvě.
Kontrola a z toho vyplývající požitky musí přejít od parazitických struktur nadnárodních korporací, k tvůrcům a jejich národu. Informační technologie jsou mimo jiné podstatná součást kultury a tak musejí být i vnímány lidmi a státem.
Zásada číslo tři.
Česká republika se musí aktivně snažit, aby stát a jeho občané a firmy měli maximální podíl na kontrole informačních technologií, je nepřípustné přihlížet kolonializaci, tak jak se to například děje tolerováním monopolních praktik nadnárodních korporací. Přitom Česká republika disponuje velkým množstvím talentovaných lidí, kteří produkují technologie špičkové světové kvality. Míra kontroly těchto zdrojů je podstatným měřítkem stupně národní nezávislosti.
Zásada číslo čtyři.
Je nutné, aby byl v lidech systematicky podporován tvůrčí potenciál, všemi způsoby a aby lidé si byli vědomi širších aspektů své tvorby. Bez podpory konkrétních tvůrčích osobností není možné dosáhnout výše zmíněných cílů.
Zásada číslo pět.
Ke svobodě se nelze propracovat regulací. Svobodu nelze dosáhnout nějakým administrativním zásahem typu úřad či zákon (například úřad na ochranu osobních údajů). Svobodu si musí každý jedinec a národ vybojovat, my jen ukazujeme cestu a nabízíme hodnoty. Je těžké budovat svobodu ve společnosti, kde si většina lidí ani neuvědomuje katastrofální následky šmírování a cenzury internetu a nejeví nějakou známku vůle k průzkumu technologických protiopatření a obraně vlastních bytostných zájmů. V boji za (technologickou) svobodu spoléháme výhradně na vůli, inteligenci a píli národa a možnosti technologií nikoliv na administrativní opatření. Připomeňme si zde výrok bojovníka za svobodu Miroslava Dolejšího a příslušníka třetího a čtvrtého odboje z Týdeníku Politika „Organizace zbabělého houfu je bezcenná. Úkol veřejného odporu a opozice na sebe musí vzít každý jednotlivec“. Administrativní a politická opatření budou vycházet ze společné vůle národa osvobozeného od nepřátelské propagandy a budou směřovat proti zneužívání kapitálu nadnárodních firem k omezování naší svobody.
Zásada číslo šest.
Svoboda projevu a anonymita má absolutní přednost před ochranou autorských práv. Tedy pokud je technologie jejímž prostřednictvím dochází k porušování autorských práv, ale pomáhá chránit svobodu projevu a anonymitu, nemůže být technologie jako taková potlačována. Toto se týká explicitně například šifrovaných a peer-to-peer sítí, ašifrování obecně, dále anonymizačních sítí typu TOR .
Obecné cíle
- Technologická nezávislost a svoboda rozhodování pro ČR i její obyvatele a firmy.
- Zabránění patentovému a copyrightovému vydírání občanů.
- Zabránění omezování svobody slova ať již pomocí obskurních zákonů nebo oklikou pod záminkou porušování autorských práv.
- Zajistit síťovou neutralitu internetu, to znamená poskytovatelé budou muset zprostředkovat uživateli internetu jakoukoliv komunikaci a nebudou jí moci filtrovat ani zpomalovat oproti jiné komunikaci. Budou se muset chovat naprosto neutrálně.
- Zrušení výběru daní, které jdou do soukromých kapes mediálních korporací a na „tvorbu“ jejich antikulturních paskvilů.
- Necenzurovaná svoboda slova, zajištěná technologiemi (nikoliv úřady) na ochranu soukromí a vůlí lidí je používat a vyvíjet.
- Preference přímé komunikace mezi koncovými uživateli tzv. Peer-to-peer jako protiváha k jednostranné komunikaci uživatel-nadnárodní mediální korporace.
- Preference aplikací založených na svobodném software, otevřených licenčně čistých protokolech a přímé komunikaci (peer-to-peer).
- Kvalitní informatické vzdělávání a posilování právního vědomí občanů.
- Systematická státní podpora svobodnému a kulturnímu obsahu v míře řádově větší než dnes.
- Budování kultury a kapitálových statků svobodného software pro další generace reprezentované svobodným obsahem.
- Rozšiřování technologického životního prostoru pro náš druh.
- Systematické zdokonalování znalostí a schopností jednotlivců kvalitním vzděláváním zaměřeným na získání schopností.
ZÁSADA č. 1: DS píše, že produkt vlastní ten, kdo sponzoruje vývojáře, a že má být státní politika na podporu vývojářů. Takže státní politikou je, aby stát kontroloval produkty?! Jak to proboha zaručuje SVOBODU V TECHNOLOGOCKÉ OBLASTI?
ZÁSADA č. 2: IT jsou součástí naší kultury? Fakt? Haha. Jinak „parazitické struktury nadnárodních korporací“ (fuj, taková otřepaná floskule) jsou asi jako jediné schopny vytvořit v dostatečném množství podmínky pro tvorbu softwaru – tedy zaplatit adekvátně celé týmy vývojářů a poskytnout jim know-how a možnost spolupracovat s experty z celého světa.
ZÁSADA č. 3: Nic nepřidá ČR na nezávislosti víc, než vytvoření programů, které budou naprosto nekompatibilní se systémy v zahraničí – teprve pak je nemůže nikdo zneužít!
ZÁSADA č. 4: Bla, bla, bla. Soutěž státu se soukromým sektorem o nejlepší mozky je předem prohraná. Stát může omezit brain-drain do zahraničí – ale politika DS má přesně opačný efekt.
ZÁSADA č. 5: Jak DS říká: „Ke svobodě se nelze dopracovat regulací“. Proto má DS jako zásadu č. 1 „vytvoření systematické státní politiky“ za účelem kontroly produktů IT?!
ZÁSADA č. 6: Právo na soukromí i právo na požitky z duševní činnosti je ústavně chráněno. Jako takové není možné absolutně chránit jedno na úkor druhého. V případě konfliktu se musí použít test proporcionality. DS jistě pochopí, že pro národ je výrazně prospěšnější ochranou autorských práv stimulovat vynálezeckou činnost, než chránit nenávistné projevy.
ZÁSADA č. 1: Stát může sponzorovat univerzity, které produkují základ pro GPL Kód jako je Linux. Může také podpořit jednotlivce, kteří nesporně přispěli komunitě, jako například v Německu nedávno ocenili autora KDE státním vyznamenáním.
ZÁSADA č. 2: Není snad součástí kultury? Co tedy je? Je to potravina? Jak tedy spolupracují autoři Linuxu po celém světě? A jaké know-how vám poskytuje zaměstnavatel? Možná zaplatí školení, ale know how musíte mít při praci hlavě. Je to praktičtější než ho mít ve firemním trezoru.
ZÁSADA č. 3: O kompatibilitě nebyla řeč. V celém programu se propaguje otevřený SW který se snaží o co největší kompatibilitu.
ZÁSADA č. 4: Jaký brain drain? Nic takového nezmiňujeme. Pokud se bojíte o brain drain musíte ty mozky nejdříve vychovat, čemuž jsme věnovali dost prostoru. No a pokud je vychováte a nabídnete jim přijatelné podmínky pro život a práci, o což se snažíme, proč by utíkali jinam než na dovolenou? Za multikulturou? Vy byste šel třeba do Detroitu, kde je vražd jako u nás krádeží, město je těžce zadlužené a umírá. Ale jinak je krásně multikulti.
ZÁSADA č. 5: Svoboda je kontrola vlastních věcí ve vlastních rukou. Není regulace jako regulace. Pokud vláda dá dekret, kde zruší otroctví, budou původní otroci mít stále mentalitu otroků. Pokud se ale otroctví zruší tak, že se otroci vzbouří a svrhnou otrokáře budou mít nesporně mentalitu vládců. Pak třeba mohou z původních otrokářů nadělat otroky, c’es la vive….
ZÁSADA č. 6: Jasně. Pro národ je nejlepší mít hypotéku na 30let, makat (nebo se flákat) v openspace kanclu a baštit MF Dnes, nadávat na „nácky“, vychvalovat Emeriku a obdivovat multikulturu. Nezdá se vám, že jsou po několika letech této činnosti patrné neudržitenlé degenerativní vlivy?
Ad zásada 1: Copak stát univerzity nepodporuje? Ale na to jsem nemířil. Jde mi o to, že DS na jedné straně permanentně mele o svobodě internetu a IT, na představuje program, který má státu umožnit kontrolu IT. No jo, program DS je takových paradoxů plný.
Ad 2: Tvůj comment potvrdil to, z čeho jsem si dělal legraci: K zásadě 2 DS píše: IT patří národu, jsou součástí kultury. Když to zironizuju, tak se zeptáš, jak spolupracují Linuxáci po celém světě. PŘESNĚ! Spolupracují po celém světě, protože IT nejsou součástí žádn národní kulturu a nepatří žádnému národu. Autoři po celém světě spolupracují, protože IT jsou velmi „multikulturní“.
Ad 3: Smutné, ironie zůstala nepochopena.
Ad 4: V Detroitu bylo v roce 2008 368 vražd. V ČR je týdně ukradeno 350 automobilů, takže to přirovnání je hodně mimo. Tvoje černobílé vidění světa: multikultu=problémy ignoruje např. to, že New Jersey, s druhou největší (procentuálně) muslimskou, portorikánskou či židovskou populací v USA je 2. nejbohatší stát USA.
Ad 5: Bla bla bla. Pochopitelně, ke svobodě se regulací nelze dopracovat – pokud to není regulace, kterou se DS pokusí pro stát získat kontrolu IT =D
Ad 6: Nezdá.
delnicka strana je nejlepsi a doufam ze se dostane az na vrchol
Mozek mi nebere, co vlastně říká zásada 1 ? Stát nominuje kontrolory, kteří budou kontrolovat kód softwaru, jestli není zmanipulovaný korporacemi ? Panebože vůbec tomu nerozumím. Co je státu do toho, kdo jaký software používá ?
Ŕíká to, že je důležité kdo kontroluje (má pod kontrolou jeho funkčnost) daný SW. Je to pravda? Asi ano, když je Microsoft jedna z nejbohatších a nejmocnějších firem světa.
Státu je HODNĚ například do toho jaký SW používají jeho úředníci, v agendách kde jsou i údaje o vás (a mě) a kam tyto údaje prosakují. A přes kterou soukromou firmu tečou zajímavá data, která mají původ ve stární správě…
Stejně tak požadujeme od státu ochranu před někým, kdo se snaží vydíráním monopolizovat trh předinstalovaných systémů pro počítače, tak úspěšně, že není možné koupit počítač s alternativním systémem…
„Stejně tak požadujeme od státu“
Ako „pozadujete“? Predstavujete volebny program, nie peticiu, takze vasou ulohou je navrhovat, nie pozadovat, v pripade ze vyhrate volby to za vas nikto iny nespravi. Vy budete stat a od vas budu pozadovat aby sa s tym nieco spravilo takze je na vas aby ste navrhli co a ako.
Už rozumím, ale přiznám se, že po prvním přečtení jsem si z toho odnesl pouze to, že text psal nějaký Linuxový revolucionář ale dalo mi dost práci pochopit, co vlastně ten program obsahuje. Doporučil bych tento text stáhnout a naformulovat ho tak, aby běžný volič pochopil, o co straně jde, tj podpora domácích počítačových firem proti zahraničním monopolům atd. Sorry a bez urážky, ale tohle je blábol.
Jistě, stát rozhoduje o tom, co budou mít na PC úředníci ale ne o tom, co tam bude mít komerční firma. To už by smrdělo administrativním řízením trhu a toho jsme si před 1989 užili dost.
Třetí odstavec je nesmysl, předinstalovaný systém se dá zrušit a nainstalovat jiný a ještě se při tom nechá vydělat domácí firmě. Navíc, víte o nějakém použitelném operačním systému české výroby ? Já ne a navíc i ten Linux je komerční (RedHat …)
stačí, když vám dá povinnost komunikovat s ním přes datové schránky, na jejichž ovládání musíte mít konkrétní OS a konkrétní kancelářský balík, jinak se s tím nespojíte.
A stačí také, když vám začne posílat dokumenty (pro vás závazné) jako .docx nebo jiný uzavřený a zpoplatněný formát (protože „veřejná specifikace“ docx se stovkami odkazů typu „tohle se dělá jako ve Wordu 4 a tohle zase jako ve Wordu 6″ – což jsou uzavřené formáty, jejichž specifikace není veřejně dostupná – není nic jiného než trapnou parodií na veřejnou specifikaci; to musela být ruka Páně opravdu hodně otevřená, když jim to schválili!). Případně když bude dokumenty v nějakém podobném pochybném formátu vlastněném soukromou firmou požadovat od vás.
Tady jste myslím zaměnil příčinu a důsledek. Formát docx a spol a potřebu jistého kancelářského balíku zvolili proto, že je u nás masově nejrozšířenější. Kdyby zvolili jiný, způsobili by masové problémy technického rázu, které s politikou vůbec nemají co dělat. Osobně si myslím, že řízení pomocí předepisování technologie nepovede k fungujícímu úřadu. Spíš bych nějak podpořil preference domácích firem ve výběrových řízeních, ale technologi, se kterými tam jdou bych nechal na nich, ty technologie tady v ČR prostě namáme a jejich monopol je na nás příliš velké sousto. To není o politice ale o obrovském technologickém vývoji a tradici, kterou nemáme.
To je jedna stránka tohohle programu. Druhá stránkaje jeho zoufale nesrozumitelná formulace. Tohle když si přečte běžný člověk, tak se z toho osype. Musí to být jednoduché a úderné a nikoli plné zamotaných vět.