Multikulturní režim na Slovensku, přišel s něčím, co vyrazilo dech i nám, kteří jsme zvyklí na dennodenní politickou represi. Ministerstvo vnitra přišlo s nápadem, že zakáže svým občanům používat nástroje pro ochranu soukromí na internetu, konkrétně například program TOR. Domníváme se, že takovéto zákazy jsou ukázkovým příkladem destrukce lidských práv a pokud se jich dopouštěly nepohodlné státy jako Čína, Irán nebo Severní Korea, ocitaly se pod palbou tisku. Teď tisk mlčí nebo souhlasí (mlčení je souhlas), skáče tak jak pískají majitelé. Není nic platné, že zákon je pouze ve stádiu návrhu a navíc na Slovensku. Návrh se jistě stane skutečností a Slovensko slouží jen jako pokusný králík v rámci EU. Dokonce si ani nemyslíme, že návrh zákona se zrodil uvnitř Slovenského ministerstva a hlav jeho úředníků, spíše Slovenský bratr plní zadání velkého Bruselského bratra, který plní … ale nechme toho. Danou informaci je třeba zkombinovat s faktem, že EU investuje do vývoje software, který bude kompletně šmírovat občany a pokud chceme mít obrázek ještě kompletnější zasadíme další kamínek do mozaiky. Tak jak pak tedy jinak než s anonymizéry chtějí dodržet v případě elektronických voleb jejich anonymitu? Nebo jí chtějí zrušit a voliče zastrašovat? Co bude následovat po zákazu annonymizérů? Zákaz šifrování, zákaz používání záclon a závěsů, umístění kamer do bytů a zákaz jejich vypínání? Je velmi symbolické, že podobné zákony se vynořují ve chvíli, kdy se režim chystá na 20té oslavy převzetí nebo spíše transformace moci. Příznivec DS, který se ze strachu před politickou perzekucí představil pouze jako volič z Prahy dodává: “Tato tragédie má ale i své světlé stránky, dříve jsme měli hodně práce přesvědčit běžné lidi o absenci svobody a demokracie v tomto režimu, nepředpokládám, že by s tím byl po tom všem teď problém.”

Anonymizéry nejsou jen pro extrémisty, jsou pro nás pro všechny. Pomůžete nám s režimem bojovat nebo se necháte zotročit?

EU financuje i z našich peněz projekt, jehož cílem je šmírovat ještě dokonaleji vlastní občany. Propojit různé databáze se záběry kamer, šmírovat internetovou komunikaci atd… Takovéto StBácké praktiky důrazně odmítáme, zvláště pokud jsou financovány z našich daní. Navrhujeme, aby dané prostředky EU věnovala na vývoj svobodného software, který uživatelům skutečně slouží, nebo nám je ponechala a snížila o to daně. Trváme na tom, že posílat peníze organizaci, která zkoumá jak šmírovat naše občany (EU), je další zrada současného režimu na občanech.

Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že jsou naše programy blízké není tomu tak. Pirátská strana, jak je patrno z jejího programu, prosazuje pouhou „Dekriminalizaci šíření díla v elektronické podobě za účelem nekomerčního užití”. stahování a omezení platnosti licencí.

Neuvědomují si přitom, že oba body přímo prospívají vetřelcům z nadnárodních firem, kteří nám kradou svobodu. Konkrétně tolerance pirátství podporuje návyk uživatelů na programy těchto korporací a odrazuje je od hledání svobodných alternativ. Omezení platnosti licencí opět poškozuje hlavně svobodné programy, neboť jejich kǒd bude poté moci být rabován komerčními společnostmi.

Tedy dva stěžejní body programu Pirátské strany, nejen že nepodporují svobodu ve využívání technologií, ale dokonce jí přímo poškozují a to není pouze náš názor, to tvrdí i organizace svobodného software GNU.

Našim programovým cílem je naopak svoboda pro české občany i firmy. Svoboda, za kterou je třeba i zaplatit cenu v podobě nepohodlí a konfliktů s licenčními nebo patentovými vyděrači. Hledat a pomáhat tvořit alternativy k nesvobodným programům šířeným korporacemi spolu s ponižujícími podmínkami a nulovou uživatelskou kontrolou nad tím co skutečně zařízení dělá a jestli náhodou nefunguje k odposlechu jako štěnice. Částečně se shodneme na požadavku síťové neutrality, ikdyž pirátská strana ho takto jasně neformuluje. Pirátská strana vůbec neřeší absurdní situaci, kdy může být v ČR uvězněn kdokoliv pokud soudní znalec uzná, že má na sobě extrémistické symboly, což může být cokoliv. Pirátská strana si rovněž myslí, že ČR je na tom z hlediska ochrany soukromí relativně dobře, je vidět že mají smysl pro humor.

Oni se považují za liberální stranu to je strana, která blokuje přirozenou spolupráci lidí v rámci národa při obraně zájmů celku. My jsme nacionalisté, tedy víme, že zvláště ve složitém technologickém světě lze svobody dosáhnout jedině spoluprací větší společenské jednotky jako je národ a rodina evropských národů, zvláště pokud na vaši svobodu útočí pomocí nadnárodních korporací mezinárodní kapitál.

Jako jedinci nemáme žádnou šanci, jaká národ a rodina národů zvítězíme. Liberalizmus proti nacionalizmu. Zájmy mezinárodního kapitálu proti přirozeným zájmům národů. Skuteční piráti přidejte se k Dělnické straně a k boji národa za svobodu !

Tato firma používá k prosazení svého monopolního postavení na trhu operačních systémů a souvisejících aplikací nekalou praktiku zvanou bundling, která spočívá v tom, že je s koupí jednoho produktu spotřebiteli podsouván jiný související produkt a je tak omezována jeho svoboda volby. Zde dochází k situaci, kdy jsou prodejci počítačových sestav nuceni nabízet tyto sestavy pouze s operačním systémem Windows a je vyvíjen nátlak na ty, kteří nabízejí alternativy. Tak je jednak omezen výběr zákazníků, ale především se daří firmě Microsoft dostat do závislosti. Požadujeme, aby každý prodejce musel povinně nabízet ke každé prodávané sestavě minimálně jeden operační systém se svobodně dostupným zdrojovým kódem. Tato alternativa navíc nebude moci být pouze nepoužitelný paskvil pro obejití zákona, bude muset obsahovat ovladače pro veškeré komponenty a bude se muset jednat o jeden z top 5ti nejpoužívanějších takových operačních systémů. Z toho vyplývá, že v ČR nebudou moci být prodávány takové komponenty jejichž výrobce nebude ochoten vytvořit ovladače se svobodně dostupným zdrojovým kódem. Další alternativy jsou pochopitelně vítány tato je povinná. Toto opatření je reakcí na agresivní silové prodejní taktiky které používají firma Microsoft a které pro nás v důsledku znamenají nepříjemnou závislost a zbytečné finanční náklady.

Objevují se stále častěji návrhy na hlasování pomocí internetu, naposledy zde “ODS chce první volby přes internet už v roce 2013″..

Jsou přitom všemi opomíjeny klíčové a v současnosti těžko překonatelné problémy. Ty jsou následující:

Volby by měli být ze zákona anonymní, internetové zcela určitě nebudou
V současnosti jen minimum populace používá technologie proti odposlechu internetové komunikace, přitom internetová komunikace je plošně monitorována. I pokud bude komunikace s volební aplikací šifrována, lze odhadnout kdo jak volil. Vládní orgány budou mít k dispozici záznamy volebních serverů, ze kterých bude nejspíše přímo patrné kdo koho volil. Tak se třeba naši voliči mohou stát cílem policejní šikany nebo útoků stejně jako někteří naši kandidáti.

Lidé by neměli být vystaveni v okamžik volby nátlaku
Při volbě přes internet by to neplatilo, protože i pokud by nemohl stát zjistit kdo koho volil, čemuž nevěříme, má o takové informace evidentní zájem, budou lidé pod obrovským psychologickým tlakem, že jejich volbu se někdo dozví a budou vystaveni šikaně. Tento tlak bude zesílen propagandistickým šílenstvím, kdy nás režim označuje za extrémisty a hodlá s námi bojovat všemi prostředky. Budou se pochopitelně bát volit opozici režimu. Stejně jako se teď bojí chodit na naše demonstrace, když jim policie vlastně “nic” nedělá jen je natáčí a legitimuje.

Volby by měli měli být nezávisle kontrolovány
Elektronické volby budou pro lidi bez detailní znalosti technologie prakticky nekontrolovatelnou loterií. Několik málo expertů lze ovlivnit a poté už bude existence systému zaručena skutečně bez ohledu koho lidé volí. Takové problémy se vyskytly zatím u všech volících systémů nasazených v zahraničí. Zde bychom rádi ODS připomněli výrok Stalina “není důležité jak volí delegáti ale kdo sčítá hlasy”, bývalý ministr vnitra za tuto stranu, který si na stěnu pověsil portrét Felixe Dzerdžinského jistě zná.

Každý kdo bere demokracii jinak než jako cynický žert a zástěrku manipulace s lidmi musí takové volby odmítnout a podržet se starých osvědčených metod. Jak zajímavou ilustraci bereme fakt, sice byly navrženy internetové volby, ale vůbec ODS nenapadlo, že daleko přirozenější je přímá internetová demokracie, kde lidé hlasují přímo, když už ne o zákonech, tak alespoň o důležitých věcech jako je postoupení kusu země pro cizí vojenskou základnu, nebo Lisabonská smlouva. Tím bychom prozatím raději exkurzi do hlav ODS prozatím ukončili s tím že ČSSD pochopitelně tomuto skvělému nápadu kývá. Co ostatní strany?

Považujeme tento krok za důkaz zneužívání monopolního postavení na trhu připojení k internetu, svévoli vůči zákazníkům a omezování našich základních lidských práv na svobodnou komunikaci. Budeme všemi prostředky bojovat za to, aby internet byl svobodným prostředím, kde jediným filtrem bude zákazník. Požadujeme, aby zákazník byl nejen jediným pánem toho, s kým a o čem bude komunikovat, ale aby byly zakázány jakékoliv praktiky, které by byť i jen zpomalovaly přenos určitých dat z toho důvodu, že se nelíbí poskytovateli. Nehodláme se společností O2 jakkoliv vyjednávat a neusilujme o žádný kompromis, chceme aby okamžitě přestala s blokováním jakýchkoliv stránek z jakýchkoliv důvodů, zejména pokud tak činí podle seznamu neprůhledné zahraniční organizace IWF (Internet Watch Foundation), který je navíc tajný. Podle našeho názoru je už současná cenzura zcela svévolné porušení platného českého práva a to z mnoha důvodů:

• Stránky jsou blokovány na základě uvážení (svévole) soukromé organizace podléhající Britskému právu
• Podle mlhavých informací se bude blokace odehrávat ve spolupráci s Policií ČR. Policie nemá bez soudního rozhodnutí právo blokovat jakékoliv informace.
• Blokace informací probíhá a evidentně bude probíhat zcela mimo rozhodovaní soudů České republiky.

Navíc se jedná o pošlapávání našich lidských práv na svobodnou komunikaci. V případě pokračující svévole máme v plánu protiopatření technologického, politického, ekonomického a marketingového charakteru. Postavíme se do čela odporu veřejnosti proti těmto praktikám.

Pro licencování software, který bude financován z kapes českých daňových poplatníků (granty na svobodné projekty), počítáme s licencí, která by ochránila navenek investice našeho státu, tak aby na výsledcích naší práce nemohl nikdo parazitovat, zároveň ale musí zůstat zachována svobodná povaha daného software. Licence by měla vycházet z licence GNU GPL, s tím rozdílem, že by podmiňovala užití SW lidmi neevropského původu zaplacením nákladů vývoje našemu státu, popřípadě jiné organizaci zastupující národ jako etnicky a kulturně homogenní skupinu kolektivně investující do tvorby kultury. I při zohlednění těchto plateb vyjde třetí svět takovýto svobodný software levněji než software protlačovaný nadnárodními korporacemi.

Ochranu před autorsko-právním vydíráním ze strany nadnárodních vyděračů bude řešit stát jako celek, neboť je to celonárodní problém. K tomu budeme užívat kombinace několika metod. První metodou bude ochrana výše popsaná patentovým portfoliem, resp. autorskými právy k některým dílům. Další metodou bude tvorba svobodného obsahu a jeho přednostní vysílání na území ČR. Tento obsah bude licencován pod licencí popsanou níže ( Evropská podle předků softwarová licence). Jeho cílem bude navíc vytlačovat antikulturu západu, která propaguje etnickou, kulturní a fyzickou degeneraci. Poslední a nejméně užívanou metodou budou zákroky proti jedincům, kteří budou i přesto porušovat autorská práva západních mediálních firem. Jelikož občané ČR, nebudou platit kolektivně autorské daně, mediální firmy budou muset vymáhat své požadavky individuálně, tedy trestně právně stíhat pouze konkrétní jedince porušující autorská práva. Zároveň ale ČR bude chránit své občany před právním vydíráním, plynoucím z používání běžných počítačových programů a poslechu TV a Rozhlasových stanic a veřejných produkcí založených na těchto médiích. Nebudeme ovšem z kapes všech platit degenerativní antikultůru, za kterou jsou navíc požadovány nehorázné autorské odměny. Pokud chce někdo poslouchat RAP Hip Hop, nebo něco jiného vy přeci nebudete platit daň z pevného disku počítače a ještě nebudete v ceně restauračních služeb platit autorské poplatky za veřejnou produkci.

Pod těmito pojmy se rozumí aplikace které jsou sice využívány koncovými uživateli, ale jejichž data a podstatná část programového vybavení je uložena centralizovaně na serveru mimo kontrolu uživatele. Český překlad zatím neexistuje. Facebook je napřáklad podskupina těchto aplikací. Další známou skupinou těchto aplikací jsou zdarma dostupné webové poštovní služby jako například gmail, nebo seznam. Tyto aplikace přinášejí uživatelům nesporný užitek, nicméně jejich masové používání je rovněž zdrojem značných rizik do budoucna. Propagačním heslem cloud computingu je, tvrzení, že vaše data vám budou dostupná kdekoliv a z jakéhokoliv počítače. Realita je ale taková, že vaše data jsou uložena na vzdáleném počítači, který naprosto nekontrolujete, za právních podmínek o kterých často máte mlhavé představy, jejich dostupnost je podmíněna funkčností serveru a vašim fungujícím internetovým připojením a vaše schopnost s daty disponovat je vázána na software, který zcela kontroluje majitel serveru. Mezi slyžby cloud computingu patří i plánovací kalendář uložený na vzdáleném serveru, nebo dokonce diskové úložiště na vzdáleném serveru. Takové služby už představují naprosto fatální ohrožení soukromí. Pokud určitá korporace nebo státní aparát má přístup k vašemu rozvrhu (používáte plánovací kalendář na serveru), zná obsah vašeho disku (používáte diskové úložiště na vzdáleném serveru), vaše sociální kontakty a přátele (používáte služby sociálních sítí) a navíc veškerou komunikaci a její obsah (používáte nešifrované komunikátory al a ICQ) jste totálně pod kontrolou se všemi negativy z toho vyplývajícími. Situaci, kdy velká část našich občanů bude takto pod kontrolou považujeme za ohrožení národní bezpečnosti a individuálních svobod, neboť se vystavuje ven velké množství zpravodajských informací, jejichž objem navíc vzrůstá s rostoucí důležitostí elektronické komunikace. Před úskalími cloud computingu varovala i jedna z nejvýznamnějších osobností hnutí za svobodný software Richard Stalmann.

Považujeme koncept cloud computingu v současné podobě za hru s ohněm, který má nepřehlédnutelné právní, technologické, etické, ale především politické odstíny. U služeb cloud computingu vyvstává zejména otázka míry centralizace a kontroly tohoto centrálního uzlu (serveru) ze strany uživatelů, nebo jiných skupin (provozovatel služby). Někdy například může být cloud computing realizován jako vzdálený přístup k firemní poště, a tento server je zároveň pod plnou kontrolou majitele. Většinou ale bývá plná kontrola nad serverem s daty a aplikacemi na straně provozovatele, často i s drastickými licencemi pro uživatele, které prakticky znamenají odebrání vlastnických práv uživatele k jeho vlastním datům, jak to dělá například program ICQ, nebo služba facebook.

Za technologicky i politicky dosažitelné řešení, což znamená stav, kdy uživatelé budou moci využívat výhod cloud computingu a zároveň budou chráněni před výše zmíněnými riziky, považujeme takovou technologii, kde nebude existovat pouze jeden server služby, ale bude serverů existovat několik kooperujících, leč nezávislých. Pochopitelně uživatelská data budou majetkem uživatelů a provozovatele serveru ani nikdo jiný si k nim nebudou vyhrazoval žádný druh práv. Z technického pohledu budou data transparentně šifrována kdykoliv opustí uživatelův počítač a zamíří na server. Budoucí technologie svobodného cloud computingu by tedy mohla vypadat velmi podobně jako současné peer-to-peer sítě, čímž by se řešila i otázka dostupnosti služeb.

Facebook je sociální síť umožňující skupinám lidí sdílet data nejrůznějšího charakteru, povětšinou fotky, komentáře a kontakty. Problémů této služby je několik, ale mají jednoho společného jmenovatele. Lžidokracie se snaží lidi kontrolovat. Nejlepší jak toho docílit je převést komunikaci a jiné mezilidské činnosti do elektronické podoby, centralizovat jí a poté kontrolovat tuto elektronickou podobu. Sociální sítě jsou výraznou posilou takového systému. Zároveň lžidokracie chce omezit potencionálně rizikové aspekty internetu, které jsou jsou přímá komunikace lidí peer-to-peer a skutečně nezávislá média. Za prvé lidé na sebe dobrovolně prozrazují celou řadu údajů, přitom každý takto prozrazený údaj může být nevinný nicméně jejich kombinací a hromadným zpracováním, je možné zjistit nové skutečnosti, které dotyčný prozradit nechtěl. Takové případy se stávají například v pracovních vztazích. Další a výrazně nebezpečnější je fakt, že kontrolu nad sítí facebook má pouze její management, techničtí pracovníci a tajné služby. Ti mají zcela neomezený přístup ke všem údajům, které do této sítě zadáte nejen vy, ale i jiní lidé napíší o vás bez vašeho svolení. Nevěříme v čisté úmysly zahraničního managementu, zvláště pokud jsou jimi osoby jako je Zuckerberg… Management, techničtí zaměstnanci a vládní orgány, které si vynutí přístup, mají tedy nejen možnost vás sledovat podle toho co napíšete, ale i podle toho co ostatní napíší o vás. Facebook je často pro některé lidi doslova zpovědnice. Pokud je tedy ve vašem okolí někdo, pro koho je facebook hobby, můžete mít problém a to i pokud danou informaci dotyčný/ná vyzradit nechtěl/a, stačí, že si jí napíší. Dále mají majitel a represivní orgány možnost kohokoliv ze sítě vyloučit nebo defacto libovolně zacházet s údaji. Nedávno si dokonce pozměnit licenci provozu, v tom směru, že data vložená do sítě facebook jsou jejím vlastnictvím a vy ztrácíte možnost s nimi disponovat i pokud v síti zrušíte členství. Je podobnost s komunikátorem ICQ jen náhodná? Mimochodem k získání legitimity tohoto kroku realizovali podobnou volební frašku jakou organizuje lžidokracie.
Neodsuzujeme sociální sítě, ale jejich současná podoba je více na škodu než k užitku. Pokud by sociální síť měla plnit svůj účel musí splňovat následující podmínky.
1.Technologie jejího provozu je distribuovaná, tj. neexistuje centrum, které odstřihuje jednotlivé uživatele. Nelze svévolně znemožnit komunikace skupině lidí, která spolu komunikovat chce. To vychází ze základních lidských práv na spolčování se, stejně jako z logiky, že pokud spolu skupina lidí chce komunikovat, učiní to sami bez prostředníků. Pokud s vámi někdo tedy komunikovat bude chtít, nesmí existovat technický prostředek jak vám v tom zabránit.
2.Pokud se není uvedeno jinak je soukromá komunikace dvou účastníků sítě soukromá, tedy dostatečně silně šifrovaná.
3.Soukromá data jsou uložena na VAŠEM disku, nikoliv na disku pana Zuckerberga nebo někoho jiného, s vašimi přáteli jsou sdílena v šifrované podobě. Vaše soukromá data tak znáte jen vy a vaši přátelé, nikoliv všechny odposlouchávací prvky v internetu. Přesto nejste ošizeni o komunikační schopnosti internetu.
4.Síť pochopitelně umožní i veřejné vystavování dat, ovšem formu takové prezentace kontrolujete vy.
5.Nesmí existovat žádné právní nástroje, které by okrádaly uživatele o vlastnická práva k jejich obsahu, na základě pouhého používání daného produktu, jako je tomu v případě komerčních sociálních sítí. Data sice publikujete, ale jsou to pořád vaše data a práva k nim máte jen vy.
6.Neexistuje centrální přehled o tom kolik lidí a jak síť využívá a kdo s kým a o čem komunikuje. Není do toho nikomu nic stejně jako v reálném životě. Takové zásahy zavánějí policejním státem, který se nám tu lžidokracie snaží zavést.

Doposud se takovým požadavkům technicky nejvíce blíží produkt freenet nebo produkt TOR, který ale není koncipován jako sociální síť. Jsme přesvědčeni, že jednoduchými úpravami je možné na něm vystavět sociální síť.