Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Komunikátor ICQ

Tento program ztělesňuje mnoho nešvarů z oblasti bezpečnosti a soukromí. Jedná se o komunikační program rozšířený hlavně v ČR, na Slovensku a v Izraeli, původně vytvořený Izraelskou firmou. Program má jednak výrazné technologické, ale zejména právní vady. Mezi technologické vady lze počítat například to, že komunikační protokol je neveřejný a neví se co přesně program odesílá. Další vadou je komunikace přes centrální server, která je náchylná k výpadkům a centrálnímu sledování. Program usnadňuje virové útoky. Právní vady jsou ještě více destruktivní. Například program zakazuje užívání jiných klientských programů pro komunikaci než je oficiální klient, což to činí celá řada uživatelů. Dále uživatel musí souhlasit s tím, že cokoliv, co pomocí tohoto komunikátoru sdělí komukoliv bude majetkem firmy, která komunikátor ICQ provozuje. Tedy je komunikátor ICQ prakticky nepoužitelný pro jakoukoliv firemní komunikaci, přesto řada firem v ČR tento program používá a vystavuje se tak nemalým rizikům. Používání programu ICQ je pro občany a firmy nevýhodné a rizikové, pro ČR přitom pomalu strategicky nebezpečné (vaše komunikace jde přes servery v zahraničí), přitom existují funkčně i technologicky programy ICQ zcela nadřazené, navíc zcela zdarma a svobodné. Jedná se o komunikátory na bázi protokolu Jabber. Stát by neměl soukromým osobám a firmám komunikaci přes ICQ direktivně zakazovat, je ale chybou zanedbávat osvětu a tvářit se, že ICQ je normální program, není!!! Komunikace přes ICQ by měla tedy ze sítí státních institucí a strategických státních firem blokována, se státní správou by bylo možno komunikovat pouze na bázi protokolu Jabber. V rámci výuky informatiky na školách by žáci s problematikou ICQ byli seznámeni.
Obdobnými problémy jako ICQ trpí i oblíbený komunikační program Skype, stejně jako v přápadě ICQ i zde naštěstí existují kvalitnější svobodné alternativy.

Zatím ztráta autorských práv nebyla (neví se) na nikoho aplikována, ale jedná se potencionálně o fatální ohrožení uživatelů.

Zejména se jedná o firmu Google, která si ze shromažďování dat o svých uživatelích dělá živnost. Ukládá si totiž historii toho, co jste vyhledávačem této firmy hledali a tuto údaje o vás dál používá, zatím prý pouze k cílení reklamy. Problematiku centralizace moci vyhledávačů považujeme za velmi ožehavou a bude nutné hledat nesnadná řešení. Opět je třeba zařadit tuto problematiku do výuky a pracovat na odstranění nejkřiklavějších prohřešků. Do budoucna spatřujeme řešení ve vyhledávání postaveném na principech peer-to peer sítí, v současnosti ovšem takové řešení naráží na mnoho technologických problémů. Kontrola vyhledávačů představuje závažnou výzvu pro ekonomickou bezpečnost státu státu.

Ochrana soukromí na internetu

Obrovským, nicméně ignorovaným problémem je ochrana soukromí na internetu. Korporace a současný systém usilují o kontrolu toho co děláte a navštěvujete, komu co píšete, zkrátka veškeré vaší komunikace na internetu. Jsou přijímány zákony o monitorování provozu na internetu a jeho archivaci. Takový způsob šmírování občanů považujeme za nepřijatelný, a požadujeme jeho zrušení. Nicméně je nutné občany vzdělávat co se týče problematiky internetové bezpečnosti a anonymity a upozorňovat na rizika.

Vzdělávání mládeže

Nutným předpokladem tvorby svobodného obsahu, přesněji řečeno jakéhokoliv kvalitního obsahu, jsou lidé, kteří jsou této tvorby vůbec schopni. Součástí tvorby svobodného obsahu je výchova mládeže tak, aby byli schopni tvořit kvalitní obsah o který bude zájem a který bude společenství kulturně povznášet. Investice do takových kreativních jedinců se společnosti vrátí podstatně více než plýtvání prostředky na vzdělávaní nevzdělatelných nepřizpůsobivých bez jakéhokoliv talentu a vůle, což je bohužel politika prosazovaná současnou vládou. Musíme si tedy softwarové specialisty a umělce vychovat sami, jakákoliv sugerovaná představa, že se kvalifikované síly vynoří odkudsi z džungle nebo, že se intelektuální práce přesune například do Indie, kde je mizivá cena práce je v rozporu s realitou. Už dnes firmy zjišťují, že výsledky takové levné práce se poté často dost draze zpravují právě zde. Navíc po třetím světě rozhodně neběhají tisíce kvalifikovaných programátorů z chatrče a ceny těch několika schopných už dosáhly Evropského průměru. Představy o dovozu kvalifikovaných sil jsou ještě více mimo realitu, ze dvou důvodů. Jednak je globální přebytek kvalifikovaných pracovníků mýtus jednak mohou jít i jinam, kde platí více, ale především, smysl existence naší společnosti je v sebezdokonalování vlastních schopností včetně intelektuálních a kreativních nikoliv v degeneraci a konzumu.
V rámci výchovy tedy budeme mladé generaci vštěpovat nejen znalosti, které jsou přímo použitelné k tvůrčí činnosti, ale i chuť k tvorbě a bádání, pozitivní postoje k profesím kreativních profesionálů, přirozenou úctu k výsledkům jejich činnosti a z toho vyplývající společenskou prestiž, a zejména vědomí pospolitosti při tvorbě těchto statků. Neboť na jejich tvorbě bude spolupracovat materiálně celý národ . Mladý člověk, který bude tvořit pro společnost musí být nejen schopný profesionál, ale musí mít i jistotu, že nebude nahrazen nějakým cizincem jen proto, že je tento cizinec ochoten dočasně pracovat za misku rýže. Také musí být osvobozen od diktátu nadnárodních korporací. V případě umělce to je osvobození od diktátu vkusu a kulturního kontextu díla, zejména absence neomarxistické politické korektnosti. V případě programátorů se jedná o osvobození od technologicko-marketingových požadavků nadnárodních firem a soustředění se na uživatele a užitečnost díla. Dále by měl mladý člověk získat právní vědomí v oblasti informatiky alespoň do té míry, že chápe hlubší podstatu nebezpečnosti omezování svobody projevu a zásahů do soukromí jakou předvádí tento režim.

Svobodným obsahem rozumíme nejen svobodný software (šířen například pod GNU licencí), ale i jiná autorská a kulturní díla, která mají svobodné licence. Odstraněním autorských plateb ať již v podobě výpalného vybíraného organizacemi OSA, Oaza, Intergram, nebo díky nasazení OSS, se sice uvolní značné množství prostředků, ovšem vznikne nutnost financovat náklady rozvoje svobodného obsahu. Tyto náklady budou ale řádově menší, neboť se bude jednat pouze o financování lidí, kteří skutečně pracují na výrobě svobodného obsahu, nikoliv financování zisku korporací a jejich nákladného chodu. Alokace prostředků bude probíhat pomocí grantového systému otevřenému komukoliv (kdokoliv může působit jako autor svobodného obsahu). Zároveň každý bude moci navrhnout nové téma na svobodný obsah a lidé budou moci hlasovat. Technická realizace v době internetu není problém. To, které téma získá nejvyšší počet hlasů, dostane přiděleno nejvíce prostředků ze státního rozpočtu jako grantový rozpočet. Ten bude poté rozdělen mezi autory daného díla, s tím, že výkon autorských práv přejde na investora – stát, který dílo licencuje jako svobodný obsah. Takovýto mechanizmus financování bude přínosem pro stát (úspory a technologická nezávislost), občany a firmy (úspory nákladů, svoboda užívání) i autory (vyšší finanční motivace a stabilita zaměstnání).
Na této svobodné tvorbě by se mohly pochopitelně podílet i české komerční firmy, pochopitelně pouze s českými zaměstnanci, nebo se zaměstnanci evropského původu.

Autorská daň

Ačkoliv korporace křičí o poškozování autorských práv, vybírá se ve prospěch těchto soukromých organizací „autorská daň“ z datových nosičů. Tato daň je předepsána zákonem, ale proudí zcela do soukromých kapes. To jim ale nebrání v pokřiku jak jsou jejich autorská práva pošlapávána, klasické chutzpah. Plátci této daně jsou všichni, kdo si kupují CD, DVD nosiče, USB paměti a pevné disky a jiná záznamová média nezískávají platbou této daně nic, což považujeme za nehorázné vysávání. Požadujeme okamžité zrušení této daně, nebo její přesměrování od korporací směrem k financování svobodného obsahu, který by byl bezplatně dostupný uživatelům. Budou placeni přímo autoři nikoliv mezinárodní mediální korporace. Rovněž je důležité si všimnout, že stejné mediální korporace jaké vysávají české občany při koupi datových nosičů, rozpoutávají nenávistné kampaně proti národnímu socializmu. Tato klíšťata rozdrtíme, vyženeme je z ČR, jedině nacionální socializmus vás osvobodí od těchto feudálních poplatků.
Další forma vymáhání autorských daní představuje výběr autorských poplatků za reproduktory a obrazovky umístěné ve veřejně přístupných podnicích jako jsou restaurace, obchody, hotely. I tato daň plyne k mediálním korporacím a je pro nás nepřijatelná jak formou tak i způsobem určení. Vybírají ji přímo firmy jako Intergram, OSA, Oaza z pověření ministerstva kultury. Postaráme se aby toto privilegium výběru výpalného bylo okamžitě zrušeno.

DRM Digital Rights Management

Jedná se o cenzuru prováděnou v koncových uživatelských zařízeních jako jednu z jejich vlastností. Cílem DRM je tedy kontrolovat obsah, který je uživateli zpřístupněn a rozhodovat o tom, jestli je uživatel oprávněn daný obsah konzumovat. Deklarovaným cílem je zamezit porušování autorských práv, skutečným cílem je kontrola nad tím co uživatele dělají a nastavit tento režim cenzury. Uvedené praktiky jsou pro nás jednoduše nepřijatelné a byli bychom rádi, aby to byl většinový názor lidí v ČR i jinde. Obrana proti těmto nešvarům vyrůstá z informovanosti, dále pokračuje politickým prosazením férového přístupu k uživatelům a podporou svobodného obsahu.

Peer to peer sítě

Jedná se o sítě, které prostřednictvím internetu provozují sami uživatelé, většinou za účelem výměny dat. Zatímco my i uživatelé takový způsob komunikace považujeme za normální a přirozený, korporace si nárokují údajná autorská práva, která jsou prý tímto poškozována. Vzniká tlak na regulace peer to peer komunikace. To považujeme za nepřijatelné, neboť by poté vlády v podstatě zakazovaly přímou komunikaci mezi lidmi na internetu a povolovali by pouze komunikaci lidí s korporacemi případně vzájemnou komunikaci lidí těmito korporacemi cenzurovanou (například na jejich webech). Pokud někdo náhodou porušuje autorská práva je za to odpovědný on sám a důkazní břemeno nese zcela dotčená korporace. Současný režim takové zákazy rovněž vítá, neboť na kontrolovaném internetu může snadněji udržovat své lži při životě. Nedovolíme aby lidé měli v prostředí internetu zakázanou vzájemnou komunikaci. Prostředí, kde máte zákaz komunikace s ostatními jsou pouze nejtvrdší typy vězení, nikoliv svobodná společnost ve které prý žijeme.

Softwarové patenty (SW patenty) jsou dalším z pokusů o čiré vydírání lidí a vlád nadnárodními korporacemi. Korporace prosazují patentovatelnost triviálních, ale pro obor zásadních postupů jako je například ovládání programů pomocí dvojitého stisknutí tlačítka myši. Zatímco české právo patentovatelnost pouhých postupů neumožňuje, světu je všemi prostředky protlačováno Americké právo, které takové absurdity pokládá za normální. EU je neschopná nebo spíše neochotná obrany. Ovšem i v případě vnucení tohoto paskvilu existuje efektivní obrana, která umožní žít našim lidem, státu a podnikatelům beze strachu z vydírání. Tímto krokem, který navrhujeme je získání jistého množství SW patentů, které jsou pro obor zásadní do vlastnictví ČR. Říkejme tomu národní patentové portfolio. Pokud by poté chtěla nějaká korporace kohokoliv z ČR vydírat patenty, Česká republika by vůči ní okamžitě aplikovala veškeré patentové nároky a tím by jí znemožnila její fungování. Tomuto souboru patentů se říká patentové portfolio, v našem případě národní patentové portfolio. Je to analogie vzájemně zaručeného zničení, které fungovalo s nukleárními zbraněmi mezi stranami studené války. Takhle se také hlídají velké korporace navzájem. Zkrátka západní kapitálové struktury rozumí pouze hrozbě odplaty a tak se také s nimi musí jednat, abychom si uhájili svobodu. To dokáže jedině nacionální socializmus, současný režim vystavuje lidi a podnikatele vydírání.

Jedná se o programy, které jsou dostupné zdarma včetně všech zdrojových kódů, dokumentace a jejich licence nesměřují k omezení uživatelovy svobody. Takové programy jsou šířeny pod licencemi GPL a podobnými. Bývají výsledkem práce kreativních jedinců, nebo i konsorcií a sdružení. Jejich hlavní výhoda spočívá v tom, že není možné uživatele vydírat licenčními podmínkami resp. odepřením licence. Mezi další výhody patří, bezpečnost a kontrola uživatelů díky průhlednosti kódu, nulová cena licence… Z pohledu národního socializmu je maximálně žádoucí dosáhnout technologické svobody, kterou nabízejí. Příkladem takových programů je například operační systém Linux, nebo kancelářský balík Open Office.
Současná státní správa a zkorumpovaní politici jdou na ruku SW monopolům zejména firmě Microsoft a uzavírají s ní jednak pro stát nevýhodné kontrakty, ale především se snaží zaplést ČR do závislosti na produktech této firmy. Navíc státní správa používá datové formáty této firmy a tak nepřímo nutí občany i podnikatele, aby také plýtvali prostředky na produkty firmy Microsoft. To dokonce i pokud existuje alternativa zdarma v podobě Open Office. Navíc se firma Microsoft uchyluje k zakázaným technikám na omezení konkurence.
Uvedenou situaci a její obdoby považujeme za zcela neakceptovatelnou. Požadujeme okamžitý konec těmto praktikám, produkty s nesvobodnými licencemi musí být ve státní správě a státních firmách nahrazeny pokud je to jen trochu možné jejich svobodnými alternativami. Pokud alternativy nebudou zcela vyhovovat, je nutné vynaložit státní prostředky na jejich vznik.
Dalším přínosem svobodného software je kontrola nad technologiemi. Produkty s nesvobodnými licencemi totiž často obsahují zadní vrátka, které umožňují výrobci nebo cizí výzvědné službě kdykoliv v případě zájmu do takového počítače vzdáleně proniknout prostřednictvím internetu a zcizit z něho data. To představuje závažné ohrožení národní bezpečnosti.

« Novější příspěvky - Starší příspěvky »